Drobné stavby dávají náměstím, ulicím a parkům jejich chuť

Moderní obec | 1.9.2011

Drobné stavby si zaslouží pozornost právě proto, že za málo peněz nabízejí ohromnou kvalitu – přidanou hodnotu.

Naše města a obce jsou výjimečné. Díky času a příhodám v nich strávených k nim máme silný vztah, především prostřednictvím veřejných prostor. Veřejný prostor musí být rozumně velký, dobře dostupný a mít svou atmosféru. K jejímu vytvoření slouží drobné stavby, které fungují jako koření – dávají náměstím, ulicím a parkům jejich chuť.
Byť jde o malé věci, často podléhají úsporným škrtům, neboť přicházejí na řadu jako poslední. Leckdo míní, že vypuštění pár laviček se nepozná, či že vše lze odbýt prknem pod zadek a záda. Přitom stačí respektovat jednoduchá pravidla (např. to od dánského architekta Jana Gehla – každých 200 m lavička pro seniory) a uvědomit si, že drobná úspora nevyváží újmu v kvalitě a možnostech užívání prostředí.

Místo s pamětí

U všech zakázek včetně těch velkých je nutné věnovat péči drobným stavbám jako doplňkům budov a prostředí. Příležitost uplatnit tento názor nám poskytl projekt úpravy bývalých kapucínských klášterních zahrad. (Zadavatel: město Chrudim, architekt: Projektil architekti s. r. o., investice: asi 19 mil. Kč, s podporou dotace ROP Severovýchod, výměra území: přes 1 ha.) Zahrady leží hned za městským opevněním nad řekou Chrudimkou a posledních 50 let sloužily zvláštní škole. Na zadání bylo zajímavé skloubení více faktorů. Zahrady totiž mají: * sloužit pobytu dětí i seniorů; * být i průchozí pro novou příjemnou cestu do centra města; * sloužit veřejnosti a zároveň být i zázemím školy; * sloužit dnešním lidem, ale jsou na historickém území.
Klášterní zahrady se obvykle skládaly ze čtyř částí – užitkové zahrady, štěpnice (ovocného sadu), rajského dvora a hřbitova řeholníků (který v Chrudimi nebyl). V projektu jsme navázali na toto historické členění a zároveň navrhli soudobý pobytový park. Tvar pozemku pomohl vytvořit přirozené hranice mezi jednotlivými částmi.

Zahrady mnoha smyslů

Nová úprava vrací do zahrad trojdělení. Na vstupu od města je výrazná mlatová rovina – Plato. Za ní je renovovaný sad – Štěpnice. A ve zvláštní enklávě, uvnitř městských hradeb, je růžová zahrada – Rosárium.
Plato je hlavní pobytovou částí zahrad. Poloha »za zámkem či hradem« navozuje atmosféru francouzských upravených zahrad. Díky svému povrchu nabízí návštěvníkům volný neomezený pohyb. Protíná jej chodník, který pokračuje od vstupu k dřevěné Promenádě oddělující Plato a Štěpnici. Plato je nejvyšší místo klášterních zahrad – stromy zachytávají vítr. Hry, hud- ba a šumění listí v korunách vysokých stromů definuje Plato jako zahradu sluchových vjemů. Štěpnice začíná na původním terénním zlomu, pod dřevěným chodníkem Promenády a svažuje se ke klášterní zdi nad řekou. Má atmosféru anglického parku a je koncipována jako vzrostlá louka s ovocným sadem a nádrží na vodu. Pohyb ve vysoké trávě je umožněn po kosených štěrkových, trávou prorostlých cestách. Dochované ovocné stromy jsou doplněny novými. Ovoce ze stromů, byliny a chladná voda z nádrže definují Štěpnici jako zahradu chutí.
V závěru Štěpnice je položené »sluneční« Korzo – široký mlatový chodník podél severní zdi obrácený k jihu. Umožňuje posezení na lavičkách a slunění. Vedle sezení jsou komponované podélné záhonky bylinné zahrady. Tyto záhonky slouží též pro výuku základních škol.
Rajská zahrada – Rosárium obehnaná ze tří stran plnou zdí tvoří tichý kout. Je to zahrada vůní a barev. Ze dvou stran ji stíní živý plot a ze zbylých stran ji uzavírá bývalé městské opevnění s baštou – Prachárnou.
Všechny části zahrad jsou propojeny parkovými cestami, které kopírují tvar terénu a svým jemným zakřivením vybízejí k volné procházce. Nevšednost prostředí doplňují individuálně řešené vstupy pro návštěvníky a výtvarné herní prvky.

Nástroje pro použití zahrady

Zahrady se skládají ze dvou základních prvků – ploch (včetně vegetace) a drobných staveb. Drobné stavby jsou navrženy jako tvarově jednoduché a výrazné. Materiál je převážně přírodního, masivního charakteru (dřevo, ocel, beton) a snoubí se v něm užitné vlastnosti a příjemný stabilní pocit. Každý z prostorů má své zvláštní objekty a zároveň jimi některé prostupují a sjednocují celé prostředí. Mezi drobné stavby v zahradách patří vstupy, rampy, dřevěný chodník, podium, zdi, lavičky, oplocení a výtvarné prvky.
Vstupy mají každý svou silnou individualitu. Ten od řeky je vytvořen v místě niky staré zahradní zdi jako ušlechtilý betonový rám. Vstup z předměstí má výrazné lemování masivními trámy, neboť na něj navazuje dřevěný chodník – Promenáda, který prochází napříč Zahradami, zahrnuje do sebe i stávající stromy a končí u výrazné dřevěné rampy – vstupu do Rosária. Rampa se klene nad Štěpnicí a je svého druhu rozhlednou i jevištěm.
Na Platu je položeno kruhové dřevěné pódium, které může sloužit pro tanec, koncerty, nebo jen k posezení. Tam kde Zahrada není lemována starou zdí, je nové oplocení navržené jako jemný průhledný prvek, nebránící vnímání kostela na pozadí zahrad. Široké schodiště ke škole může posloužit k sezení.
Lavičky jsou záměrně navrženy ve třech šířkách pro jednu až tři osoby (nebo ležení) a na Platu jsou seskupeny do »obývákových sestav«, aby umožnily přirozený kontakt proti sobě. Plato doplňují hřiště na pétanque.
Důležitou součástí zahrad jsou výtvarná díla, která zde slouží zároveň jako herní prvky. Jsou to vlastně oživlé zahradní a sadařské potřeby – štafle, klepadla se zavěšenými sítěmi a »kýbl« jako příjemný vodní prvek. Záměrně nebyly použity typizované prvky, které svým opakováním vytvářejí unifikovaný, »supermarketový« pocit. Tak osobité místo jako Klášterní zahrady si nepochybně zaslouží individuální přístup.

****

Principy drobných staveb Jak přistupovat k drobným stavbám? Omezme se na čtyři aspekty: * Prostředí: Dávat cokoliv (třebas to má kvalitu) kamkoliv není možné. * funkce: drobné stavby musí splňovat účel, pro nějž jsou navrženy. A účelem může být i prostorové členění nebo estetika. * Materiál: na něm závisí příjemnost a trvanlivost. * Výraz (nebo forma): Má být zřetelný. Musí z něj být patrná intenzita návrhu a podvědomě cítit záměr, jinak je uživatel zmaten.